Vloni při jednom z obvyklých podzimních průzkumů polí jsem objevil indicie, ze kterých jsem se málem pos.al. Bylo tam všechno, co má být, a hlavně úlomky záhněd dost slibovaly. Tmavé, čisté a lesklé. Uložil jsem si GPS a pokračoval dál.

Na druhém konci pole jsem uviděl chlapíka, který se tvářil jako majitel pole. Opravdu byl a naštěstí spřátelený sedlák, což je na Bobrůvce výhra v loterii. Bohužel mi řekl, že ještě ten den zaseje, ale příští rok, když nebudu zlobit, si můžu kopnout.

Rozplavený jíl ze zvětralé dutiny se zbytky albitu a krystaly turmalínu

Hypoparalelní krystal turmalínu cca 7 cm dlouhý

Na konec tmavého turmalínu orientovaně narůstá mladší vláknitá generace

Letos jsem se nemohl dočkat, až sklidí, tak jsem tomu místu věřil. Po sklizení kukuřice, sám majitel nevěděl, kdy bude orat, ale souhlas dal. Raději jsem domluvil bagr a spolu se Zdenkem a Zbyňkem jsme vyrazili.

Až později jsme si mohli gratulovat k tomu rozhodnutí. Horní část žíly byla spíš až 2 m hluboký rozsyp, ze kterého jsme ze zatvrdlého jílu separovali skoryly a x muskovitu od drobných nekrystalovaných živců a úlomků křemene. Krystalovaný křemen skoro chyběl, záhnědy se v této pasáži našly pouze 3 větší (max. 16 cm) a pár menších. Xx živce také jen minimálně a malé vzorky. Většina zvětralin byla jen pegmatitová drť s hlínou a jílem, skoryly s menším množstvím albitu a několika záhnědami byly ve vrstvě červeného jílu v hloubce cca 60-70 cm. Téměř jistě šlo o zvětralou a rozplavenou dutinu, která však naštěstí zůstala téměř přímo nad pegmatitem.

Drúza albitu (cca 25 cm) se slídou, korodovaným draselným živcem a vícegenerační záhnědou

V hloubce asi 2 m končilo rozvětralé eluvium, žíla pokračovala do blokové zóny o mocnosti cca 60-70 cm, ale bez jakékoli známky po dutince, kromě občasných shluků slídy. Žíla šla směrem SSZ-JJV s úklonem asi 75° k SV. Všechno pečlivě dokumentoval a fotil Zbyněk. Pokračovali jsme do hloubky a furt nic. Pomalu jsme začínali propadat panice, když se asi v hloubce 3 m začaly objevovat náznaky tolik vytoužené dutiny.

Drúza muskovitu (cca 18 cm) z okraje dutiny

Postupným odkrýváním jsme brzy zjistili, že velkou část dutiny překrývá obrovský „spečenec“ ruly, přecházející do pegmatitu. Abychom dutinu odkryli, musel bezpodmínečně pryč. Po 4-hodinovém obkopávání jsme s ním ani nepohli a čas nás neúprosně honil. Přestože hrozilo, že v dutině něco rozlomíme, dostal jsem svolení k destrukci. Horní část bloku se překvapivě lehce odlomila a cesta byla volná. Následovalo jen opatrné vytahování vzorků z jílu a radostné křepčení tří šutráckých bláznů.

Záhnědy – vlevo lesklá záhněda cca 16 cm vysoká, vpravo záhněda porostlá sekundárním křemenem s bílými inkluzemi vysoká 9 cm

V této dutině až na malé výjimky chyběly turmalíny, vyvažovaly to však překrásné drůzy albitu o hraně až 11 cm, s narostlými xx muskovity stejné velikosti, korodovanými draselňáky a záhnědami až do 28 cm. Některé byly hypoparalerní, po vyčištění lesklé, jiné převážně monokrystaly či srůsty, až třígenerační. Nejmladší generaci tvořily droboučké, lesklé xx většinou pokrývající vrcholy krystalů. Druhá generace bohužel kazí estetický dojem. Při růstu nabrala veškeré „svinstvo“, co se nabrat dá, takže vidíme vrostlé vrstvy světlého jílu, oxidy i z povrchu neodstranitelné směsi živce, křemene a slídy.

Autor článku právě vytahuje záhnědu z dutiny

Paradoxem je, že někde vrostlice jílu vytváří jakési žíhání a některé záhnědy tím ozvláštňuje a zkrášluje. Nejstarší generace je většinou matná, poměrně často narostlá na xx albitu.
Turmalíny z horní části dosahují až 7 cm, jsou většinou volné hojně s drobnými nárůsty x albitu. Ukončení většinou hypoparalerním „tisícihranem“, málokdy lesklé. Objevily se i ukončení s někdy až ostrým 1-2 mm lemem, přecházejícím v nedokonalé, téměř jehličkovité xx. Podobné dokonalé turmalíny, někdy až vlasové, byly v Kněževsi 2002. Zde byly bohužel zase pokryté směsí muskovitu a živce.

Velká záhněda hned po vytažení z jílu