V roce 2007 jsme s kámošem otevřeli Pikárecký pegmatit který jsem si soukromě nazval „Rožek“. Mocná žíla už několikrát odolala našim ručním pokusům o dobytí, já jsem tam dělal sondy v nadějném materiálu ale bez známek dutiny, Zdenál dokonce s bagrem. Živcová žíla obrovská ale bez dutin. Virgule mi furt říkala že tam něco je, ale věř jí když neřekne hloubku. Mrcha! Pozdě na podzim Zdenál přemluvil sedláka Laďu a vyrazili jsme.
Za celý den opatrného zmáhání velké žíly bagrem, jsme narazili na jednu menší dutinu se třemi velkými a hromádkou menších záhněd. Po turmalínu ani známka. Ale žíla pořád zdaleka nekončila. Zdenál odešel něco nutného vyřídit, už se stmívalo a najednou se pod bagrem začernalo. STOP! Zařval jsem na bagristu. Byl to sice jen zvětralý rozpadený skoryl ale byla ho taková síla, že jsem si hned vzpomněl na klasický šutrařský citát: Kde je instant musí být i turmalín.
Kousek dál jsem v tom šeru uviděl jakýsi tmavý pařez. Byla už tma, tak jsem nechal inkriminovaná místa zasypat a parťákovi nesl dobrou zprávu. Ještě není konec. Jen ten pařez mi vrtal hlavou. Odkud se vzal v třímetrové hloubce? Kravina, že?
Ráno jsme začali opatrně „pařez“ obkopávat. Že to pařez nebyl, bylo jasné už předtím. Obří skoryl o průměru asi 20cm ale tak zvětralý, že se rozpadal pod rukama. Ale otevíral velkou a krásnou dutinu. Bagristu jsme poslali domů, ať čeká na telefonu na zahrnutí, protože teď teprve začínala ta pravá šutrařina. Opatrně jsme ručně rozebírali dutinu a nestačili jsme se divit. Krystalovaný živec se skoro vůbec nedochoval, což je při takové mocnosti žíly neuvěřitelné. Záhněd nad 20cm bylo asi 10 a spousta menších. Většinou byly odtržené od živce a dohojené. Turmalíny byly některé narostlé na záhnědách ale většinou volné i oboustranně ukončené. Horní část dutiny byla bohužel silně zvětralá a turmalíny odtud popraskaly nejen příčně ale i podélně.
Dalo nám měsíce práce, než jsme dohledali co patří k sobě a dali dohromady. Ale protože jsme brali i úlomky, podařil se třeba oboustranně ukončený skoryl o délce 31,5cm slepený z 11ti částí, nebo 2 podélně rostlé x spojené pouze jílem, spolu o průměru 12 cm. Ten se svou velikostí tak líbil kamarádům z Moravského Muzea v Brně, že jsem jednu polovinu letos muzeu daroval. V dolní pasáži dutiny byly turmalíny krásné, lesklé a oboustranně ukončené, některé klasicky většinou však dohojením.
Rozebírání dutiny nám zabralo tolik času, že jsme museli přivolat jako posilu na balení moji ženu Jarku. Navíc nám koncem listopadu začalo hustě sněžit a bylo jasné, že nás nemine další den.
Třetí den jsme dobrali dutinu, přesvědčili se jestli nepokračuje a zase dali prostor k řádění bagristovi. Ještě nám našel jednu menší záhnědovou dutinku ale opět bez xx živců. Celkově tato lokalita patří určitě do TOP5 mých nálezů. Především skoryly patří k těm nejlepším co se u nás našly.
Hali
