Této lokalitě jsem dal „pracovní“ název „Břízky“ podle několika bříz rostoucích
na mezi opodál. Místo jsem hledal celých 13 let. Dle úlomků xx záhněd a živců
mi byl směr žíly jasný, ale pokaždé když jsem udělal sondu zhruba do 1,5m,
jsem nenašel nic jiného než další náznaky. Jednou až dvakrát ročně jsem se tam
chodil sondama ujišťovat jaký jsem pitomec a šutrařský nýmand. Až do roku 2000.

Drúza záhněd o rozměru 145x130mm

Zrovna jsem marodil s „plotýnkama“, byl únor a přišel Tomáš, mladý šutrařský
nadšenec, (můj tehdejší parťák dnes žijící v Norsku,) s tím že má pár dní volna,
spoustu energie a neví kde. Zavedl jsem ho na pole, ukázal kde má kopat a za pár
dní mi přinesl ukázat pěkný vzorek xx záhnědy. Ale zase jen jediný kus a to prý
z hloubky 1,8m. Až později se ukázalo proč jsem to tak dlouho hledal. Žíla byla
rozlomená, část se dostala až k povrchu a zbytek byl ukryt v hloubce.

Hypoparalelní záhněda o rozměru 230x215mm

Po mém uzdravení jsme vyrazili, dostali se do Tomovy hloubky a zase přišla
depka. Dokonce jsme se i trošku pohádali jak a kudy dál. A najednou se ta mrcha
otevřela. Bez nejmenšího varování přišla dutina, jaká se objeví třeba jen jednou
v životě. Na délku měla do 1 m, ale pořád šla do hloubky. Kolmo, bez jakéhokoli
úklonu. Obklopená blokovým živcem, s minimem krystalovaného, skoro jen
křemenná žíla. Nádherné vysoce lesklé drůzy, klasické střídaly hypoparalerní
a mezi nimi jen tak pro radost plavaly „plováky“. Postupně jsme dutinu odkrývali
z boku a byl to impozantní pohled. Záhněda kam se podíváš. Málem jsme je
nestačili nosit do auta. A druhý den to samé v bleděmodrém. Jeden šutrařský
orgazmus střídal druhý. Takhle pěkné a lesklé drůzy snad Pikárec ještě nedal.
Zajímavostí bylo, že přes veškerou svoji nádheru byl tento pegmoš mineralogicky
chudičký jak kostelní myš. Pouze xx křemene, živec nedal ani krystal.

Srostlice dvou větších záhněd o rozměru 175x155mm

Po dobrání dutiny jsme měsíc chodili jak pávi a nechali se obdivovat šutráckými
kamarády. Mně ale pořád šrotovalo hlavou, že živec, byť nekrystalovaný, šel dál
do hloubky. Po domluvě s majitelem jsme nasadili těžkou techniku. A ejhle.
Pár decimetrů pod původní vybranou dutinou začal živec dělat i krystaly. Že by
nová? Rychle jsme odehnali bagristu a pustili se do další dutiny. A ta zase byla!
Úplně jiná než ta první. Monokrystaly či jednoduché srůsty záhněd, některé i
na xx albitu byly velké až 46 cm a nejtěžší měla 26,5 kg. Jediná jejich slabina byla,
že neměly až tak vysoký lesk, což je na Pikárci normální. Ale spolu s xx albity
další pohádka. I přes tyhle obry byla celá dutina menší než předešlá, ale zase
mineralogicky o chloupek bohatší. Některé záhnědy a albity byly porostlé
drobnými krystaly muskovitu a ojedinělý byl nález malého x cordieritu. Můj
oblíbený turmalin bohužel chyběl.

Velká a matnější záhněda o rozměru 465x240mm a váze 25 kg

Dodnes se na tomto „přebagrovaném“ místě objevují marné snahy šutrařů
něco vykopnout. I já jsem po pár letech „Břízky“ znovu otevřel (co kdyby náhodou),
ale ujistil jsem se že jsme opravdu nic nepřehlédli. Hlavně jsem však zmapoval
„odlomení“ části žíly, díky kterému na nás tak dlouho čekala.