novinky

15.9.2020 Přidány fotky do gal. Cizina, Česko, Šafář, Vyspčina a Levné

Šutr s příběhem 5 – Záhněda a skoryl Dolní Bory

Kdysi v pravěku (začátkem osmdesátých let minulého století) jsme se delší dobu věnovali výchozu čtvrté žíly v lese na legendární lokalitě v Dolních Borech. Jeden z nejlepších nálezů jsem už popsal v článku „Šutr s příběhem 1“

Jezdili jsme tam jen o víkendech, tenkrát se nedalo vzít si nějaké náhradní volno. To by nám velký komunista taky mohl napařit „příživnictví“ a to nebyla žádná sranda. Matroš byl hodně tvrdý, o nějakých sbíječkách jsme si mohli nechat jen zdát, všechno se dělalo ručně. Jen krumpáč, pořádná palička a hromada majzlíků. A tak šla práce dost pomalu.

Původní vzorek

Původní vzorek

Původní vzorek

Naštěstí v námi sledované žíle bylo několik dutin, které nás za tu tvrdou makačku odměnily. Ale většinou jen volné záhnědy, sem tam nějaký krystal korodovaného ortoklasu, muskovit jen drobný, skoryl či apatit ani omylem. Záhnědy byly dvougenerační, starší generace buď matná nebo místy s povlaky obecného křemene, mladší nárůsty byly až na výjimky světlé ale krásně lesklé a atraktivní. Největší (v předchozím článku už popsaný vzorek) měřil 35 cm a vážil 12,5 kg.

Detail původního vzorku se skorylem

Detail původního vzorku se skorylem

Detail původního vzorku se skorylem

O „kořist“ jsme se dělili přímo na místě, čistili jsme až doma. Jednou na mě vlastně zbyl velký, nevzhledný, matný asi pětikilový krystal. Jen na malé části vykukovaly lesklé plochy mladé generace. Žádná pěkná špička, zkrátka takový záhnědový krypl. Přestože při umývání z něho mezi lesklými xx nové generace vykoukl dvoucentimetrový skoryl (později se ukázalo že čtyřcentimetrový), sice ukončený ale moc tomu šutru nepomohl. A to skoryly miluju.

Nový vzorek, odštípnutý z předchozího

Ani sbírkové číslo si nezasloužil. Tak se pomalu stěhoval z vitriny přes šufle až do kouta pracovny. Po 30ti letech mi kamarádka Pavla z Moravského muzea řekla, že by potřebovala pro děti jakoukoli záhnědovou surovinu a osud byl zpečetěn. Než jsem do něho třísknul kladivem řekl jsem si, že by v případě dobré rány mohl vyjít pěkný vzorek. Bylo to jen zbožné přání ale povedlo se dokonale. Vyšel z toho krasavec který má čestné místo ve sbírce a zbytek záhnědové suroviny potěšil spoustu nových potenciálních šutrařů.

Hali

Detail skorylu po zformátování

Detail skorylu po zformátování

Šutr s příběhem 4 – Rubelit z Řečice

Nedávno jsem asi po čtyřměsíční pauze navštívil Aukro, samozřejmě oddělení minerálů. Chvíli to vždycky trvá než se člověk prokličkuje spoustou troml-srágor, Marockých, Brazilských a jiných stále stejných šutrů.

Vzorek z Aukra

Najednou jsem zbystřil. Dva granáty z pegmatitu ze Strážku. Sice jich mám z vlastních nálezů tolik, že při cenách za které byly nabízeny v Tišnově bych byl těžce za vodou. Ale jeden z nich evidentně granát nebyl. Po rozkliknutí mi bylo hned jasno. Krystal ortoklasu byl plný drobných x rubelitu!!! A lokalita se taky splést nedá. Několik podobných jsem před lety na slavné Řečici také vykopal. A nejlepší na vzorku byla cena – celých 40kč!!! Jedinou drobnou vadou byl rozměr. Necelé 3cm. Ihned jsem potvrdil „kup teď“, domluvili jsme osobní odběr, prodejce bydlí pár km od mé chalupy a o nejbližším víkendu jsem si jel pro rubelit.

Můj vlastní nález z Řečice 1986

Prodejce znám osobně, sám šutry nesbírá, podle jeho slov vždycky někde něco koupí, přihodí pár korun a na Aukru prodá. Jeho „granát“ jsem mu raději ani nevymlouval. Na šutry jak sám říkal je odborník, tak bych mu asi pokazil hezký den. Díky za takové odborníky. Cesta z chalupy a zpět mě přišla na 56kč, rubelit 40kč. Po prohlédnutí doma jsem dokonce zjistil, že polovina x na vzorku má tmavé ukončení, tedy „mouřenínské hlavy“. Toto zakončení se na Řečici vyskytlo jen zřídka a pouze u malých kystalů.

Dárek pro Radka

Dárek pro Radka – foto Radek Kummer

Ani v Moravském Muzeu, které má to nejlepší z Řečice, tyto „mouřeníny“ nemají. Tohoto drobečka si nechám ve sbírce, ale jeden vzorek „mouřenínských hlaviček“ ze svých zásob teď můžu uvolnit a brzy uvolním na tyto prodejní stránky. Další jsem věnoval svému kamarádovi, šikovnému fotografovi Radkovi, který mi z něj udělal nádhernou fotku.

Vzorek z Dolní Rožínky – 2019

Tento článek jsem měl v „šuplíku“ nějakou dobu. Mezitím byla letos 2x otevřena další lithná lokalita Dolní Rožínka. Po zahrnutí a opršení, tam našla mísní sběratelka paní Petra vzorek který unikl pozornosti. Krásný x ortoklasu s narostlými elbaity, podobnými těm Řečickým. Tento vzorek mi darovala, za což jí moc děkuji a má u mě připravený dáreček, který jí jistě udělá radost. Tyto „mouřenínské hlavičky“ se v Řečici objevily pouze u pár vzorků na odžilkách, a podle toho, co jsem se dověděl o Dolní Rožínce, je to taky ojedinělý vzorek. Tím víc si jich vážím, i když jejich krystaly nepřevyšují 3 mm.

Hali

Šutr s příběhem 3 – Hvězdovec – Bělá pod Pradědem II.

S kámošem Šafikem jsme se léta domlouvali, že uděláme nějakou společnou akci v Jeseníkách. Po jeho špatné zkušenosti s nějakým blbem na Vysočině se od poloviny 90tých let věnoval hlavně Jesenickým lokalitám, které měl dobře zmapované. Každý rok na 3 týdny pravidelně okupovali kemp Bobrovník. A každý rok jsme plánovali nějaké společné akce ale nikdy nám to nevyšlo kvůli kolizi termínů.

Až po jeho náhlé smrti jsem se rozhodl, že na jeho počest musím udělat akci „Po stopách Šafika“. Po návštěvě kámoše Mirka Nepejchala jsem konečně dorazil do kempu, kde už čekala Jana, Šafikova přítelkyně a má průvodkyně po lokalitách.

První co jsem chtěl vidět byla lokalita hvězdových křemenů, které tam Kony před pár lety objevil. Ty nejlepší se dají srovnávat s legendárním Peřimovem. Druhý den ráno jsme dorazili na místo. K lokalitě to ale bylo ještě 1km pěšky, do prudkého kopce. Po celonočním dešti a trávě dopůl pasu řekla Jana: „Tam nejdu ani za prase! To by Edíčka (jejího malého psa) zabilo“. Vysvětlila mi kde hledat a že bude na telefonu.

Vyšplhal jsem kopec, do pasu mokrý jako bych přebrodil řeku. Naštěstí první šutr, který jsem rozklepl, hned bomba. Krásný, výrazný hvězdičky či jejich části se jen třpytily. To je pak úplně jedno, jaký je počas. Sluníčko do mě pralo vší silou, že jsem byl za chvilku suchý až na čvachtající boty ale šutry byly to, kvůli čemu jsem přijel! Za dvě hodiny jsem zjistil, že buď nepoberu šutry, nebo nářadí. To jsem nechal na místě, naplnil batoh a vydal se k autu.

Jana se divila, jak jsem oschnul a dali jsme i s Edíkem druhý výšlap. Dovedl jsem ji na místo a Jana říká: „Ty vole, toto není to Konyho místo, to je o 200m dál!“ Tak jsem díky omylu objevil novou lokalitu, kterou jsem nazval Bělá pod Pradědem II. a ne jeden ale batoh šutrů s příběhem!

Šutr s příběhem 2 – Skoryl – Pikárec – „Rožek“

Tuto lokalitu jsem už popsal v jiném článku. Dala spoustu záhněd i turmalínů. Samozřejmě skorylů. (Rubelity jsou pouze ze „Špačkovky“.) Ale některé skoryly byly na české poměry unikátní.

Dva obří krystaly skorylu spojené jílem

Toto mi potvrdili i odborníci z Moravského zemského muzea, kteří se na nález ke mně přišli podívat. Vedle dokonalých menších krasavců obzvlášť chválili i ty méně dokonalé, ale obří skoryly. Byly z horní části dutiny, tudíž dost polámané a to nejen příčně ale i podélně. Z 10ti kusů se mi podařilo spojit 1 původní oboustranně ukončený krystal. V průměru měl až 6,5cm a délka neuvěřitelných 31,5cm!!! Vybrat z 1000 ulomených x, 10 těch pravých, pochopí snad jen ten, kdo to už zažil.

Dva obří krystaly skorylu spojené jílem

Dva obří krystaly skorylu spojené jílem

Druhý obr (můj další „šutr s příběhem) byly vlastně 2 podélně rostlé x, slepené jílem. Po umytí jsem je zase tím jílem spojil aby se ta unikátnost zachovala. Byl to jednostranně ukončený x s dohojeným ukončením tzv. „tisícihranem“ s rozměry 12×13 cm!!! Sice má také své mouchy v podobě pár drobných míst, kde k němu přirůstaly další x ale celý x je vysoce lesklý, místy porostlý xx muskovitu.

Dva obří krystaly skorylu spojené jílem – vrchní plocha tvořená „tisícihranem“

Po bouřlivé reakci „muzeáků“ na tyto obry jsem jim slíbil, že ve své závěti jeden z nich muzeu odkážu. To bylo v r. 2007.
Vloni, vlastně 10 let po nálezu, po jedné ze svých návštěv muzea jsem se rozhodl. Šalamounsky. Rozloupl jsem ty 2 x a jednu půlku věnoval Muzeu. Takže jeden x mi zůstal a druhý můžete vidět v muzeu i vy.

Hali

Rozdělený krystal, levý je ve sbírkách MZM, pravý ve mojí sbírce

Krystal skorylu darovaný do sbírek Moravského Zemského Muzea

Pikárec „Břízky“

Této lokalitě jsem dal pracovní název „Břízky“, podle skupiny bříz na mezi kousek od lokality.
Přesné místo jsem hledal dlouhých 13 let. Směr žíly mi byl jasný, ale každý rok když jsem udělal sondu do asi 1,5 m, nic než další náznaky.

Až v roce 2000. Zrovna jsem marodil s „plotýnkama“, byl únor a Tomáš, můj tehdejší parťák (dnes žije v Norsku) přišel, že má pár dní volna, spoustu energie a neví kde kopnout. Ukázal jsem mu místo kde kopat, ale sám jsem s ním kvůli bolesti nemohl. Moc jsem mu nevěřil, šutrařil se mnou teprve pár let, ale večer mi donesl ukázat pěkný vzorek záhnědy z dutiny. Bohužel zase jen jediný kus a z hloubky 1,8 m. Až později se ukázalo, že žíla byla zlomena a posunuta, část se jí dostalo na povrch, a zbytek pokračoval ve skoro dvoumetrové hloubce.

Po mém uzdravení jsme celí natěšení vyrazili, ale v 1,8 m hloubce zase přišla depka. Dokonce jsme se i trochu pohádali jak a kudy dál. A najednou se otevřela. Bez nejmenšího varování přišla dutina, která se objeví třeba jen jednou za život. Na délku měla sice „jen“ asi 1,7 m ale pořád šla do hloubky. Kolmo bez jakéhokoliv úklonu. S minimem xx živce, skoro jen křemenná žíla. Krásné velké lesklé drůzy střídaly hypoparalerní nárůsty i několik zajímavých kontrastních, na bílém xx podkladu tmavé xx záhnědy. Mezi nimi jen tak pro radost ze hry plavaly „plováky“. Nestačili jsme nosit do auta.

Druhý den to samé v bleděmodrém. Jeden šutrácký orgasmus (dle Vaneka) za druhým. Takhle lesklé a pěkné drůzy snad Pikárec ještě nedal. Zajímavostí bylo, že přes veškerou svoji nádheru byl tento pegmatit mineralogicky chudičký jak kostelní myš. Pouze xx křemene, xx živce či snad dokonce turmalínu ani náhodou!

Po dobrání dutiny jsme měsíc chodili jak pávi a nechali se obdivovat šutráckými kamarády. Mě ale pořád šrotovalo hlavou, že živec, byť nekrystalovaný, šel dál do hloubky. Po domluvě s majitelem pole jsme nasadili těžkou JCB techniku. A ejhle, pár decimetrů pod vybranou dutinou začal živec dělat i krystaly. Výborná zpráva. Rychle jsme odehnali bagristu a pustili se do další dutiny. A ta byla! Úplně jiná než ta první. Monokrystaly či jednoduché srůsty záhněd, občas porostlé muskovitem a občas na xx živci. X byly velké až 46 cm, nejtěžší měl 26,5 kg. Jediná jejich nevýhoda byla, že neměly ten vysoký lesk. Spolu s velkými xx albity další pohádka. I přes tyhle obry byla celá dutina menší než ta horní, ale mineralogicky o chloupek bohatší. Některé záhnědy i albity byly porostlé drobným xx muskovitu a ojedinělý byl nález malého x cordieritu.

Dodnes se na tomto přebagrovaném místě objevují marné snahy šutrařů něco vykopnout. I já jsem asi o 7 let později, když Tom už žil v Norsku, „břízky“ znovu otevřel (co kdyby náhodou). Šel jsem dál po zbytku žíly a ujistil se tak, že jsme nic nepřehlédli, ale hlavně o „odlomení“ části žíly, díky kterému na nás tak dlouho čekala.

Šutrařské moudro 2

„Neurážej dobrý šutr nízkou cenou!“
Jirka Šimek

„Pana V……. jsem znal už v době kdy proustitu říkal „prostitut!“
Jirka Skalický

Šutr s příběhem 1 – ZÁHNĚDA – Dolní Bory

Na online burze minerálů jsem viděl kolonku kámen s příběhem. Toto se mi zalíbilo, jeden takový příběh jsem popsal v závěru článku Anatasy z Krásněvsi. Další příběh šutru vyprávím každé šutrácké návštěvě, pár jich mám ještě v zásobě, tak můžem rozjet mini seriál. Ať se líbí.

V roce 1982 jsme my brněnská sekce pozvali spřátelenou partu z Práglu na společné kopání žíly v Dolních Borech. Ti sice moc na práci nebyli ale vždycky s nimi byla velká sranda. A taky že jo. V sobotu po dobře vykonané práci jsme se v místní hospůdce tak rozjeli, že 120ti kilový Tonda po zavírací hodině tancoval s hospodskou na stole. Dva ožralí kamarádi spali přímo ve dva metry hlubokém výkopu žíly, já se probudil o 10 m dál a 5 m níž než jsem usnul v pečlivě připraveném pelíšku…

Přestože se ráno nikomu moc makat nechtělo, přervali jsme to silou a ještě trochu práce udělali. Jen Tonda furt chyběl. Po hodině se vynořil z lesa a říká: „Vy blbečci tady dřete a malí kluci sbírají krásný záhnědy jen tak v lese!“ Popsal nám jak potkal kluka co našel pěkné krystaly u výchozu 4té žíly. Po prohlídce jsme s Tondou našli kousek odkrytého pegmatitu po bagru, který v té době zasypával roklinu nad strojovnou. Na víc už ten den nebyl čas.

Po týdnu jsme toto místo vzali útokem. V tvrdém živci bylo několik menších, 1 větší a 1 opravdu velká dutina s dvougeneračními záhnědami. Tehdy ještě tolik šutrařů nebylo, tak po zamaskování jsme tam ve 3-4 lidech jezdili několik víkendů.

A jednoho dne to bouchlo. Se Šafikem a Bořkem jsme vytáhli mj. 12,5 kg záhnědu! Mé ženě, která tam s námi jela, lezly oči z důlků. Po dokončení nastal problém jak se rozdělit. Zvažovali jsme možnosti když Šafik říká: „Když dáš ten příbramský pyromorfit ze sbírky, vzdám se své třetiny“. Bořek trošku vykořisťoval, ale spravil to rumunský rodochrozit a hezký fluorit z Hradiště. A macíček byl můj! Celou cestu k autu jsem si ho hladil. (Za týden jsme si to zopákli a Šafik vyplácel z jiné dutiny menší ale hodně tmavou záhnědu).

Doma po umytí mi na tom macíčkovi pořád něco chybělo. Špice! Na x staré generace narostla nová, lesklá ale stěžejní krystal chyběl. Bylo jasné, že ho někdo z nás musí mít. To bude drahé, prolítlo mi hlavou. Ale z vitríny v předsíni najednou něco volá: „Haló vole, tady su!“ A byl! Hezký x který jsme vykopali před 14ti dny. Sedl tam jak prdel na hrnec!

Takže když se dutina bortila, odlomil se vrcholový x a zůstal zachycený nahoře. Zbytek záhnědy klesl o metr níž a dostali jsme ho o 2 týdny později. Jedna záhněda se dvěma daty nálezu. A vlastně se jen potvrdilo, komu ten šutr už dávno patřil. Nikdy jsem se ho ani nepokoušel slepit, je to totiž můj šutr s příběhem.

Hali

PIKÁREC „Rožek“

V roce 2007 jsme s kámošem otevřeli Pikárecký pegmatit který jsem si soukromě nazval „Rožek“. Mocná žíla už několikrát odolala našim ručním pokusům o dobytí, já jsem tam dělal sondy v nadějném materiálu ale bez známek dutiny, Zdenál dokonce s bagrem. Živcová žíla obrovská ale bez dutin. Virgule mi furt říkala že tam něco je, ale věř jí když neřekne hloubku. Mrcha! Pozdě na podzim Zdenál přemluvil sedláka Laďu a vyrazili jsme.

Za celý den opatrného zmáhání velké žíly bagrem, jsme narazili na jednu menší dutinu se třemi velkými a hromádkou menších záhněd. Po turmalínu ani známka. Ale žíla pořád zdaleka nekončila. Zdenál odešel něco nutného vyřídit, už se stmívalo a najednou se pod bagrem začernalo. STOP! Zařval jsem na bagristu. Byl to sice jen zvětralý rozpadený skoryl ale byla ho taková síla, že jsem si hned vzpomněl na klasický šutrařský citát: Kde je instant musí být i turmalín.

Kousek dál jsem v tom šeru uviděl jakýsi tmavý pařez. Byla už tma, tak jsem nechal inkriminovaná místa zasypat a parťákovi nesl dobrou zprávu. Ještě není konec. Jen ten pařez mi vrtal hlavou. Odkud se vzal v třímetrové hloubce? Kravina, že?

Ráno jsme začali opatrně „pařez“ obkopávat. Že to pařez nebyl, bylo jasné už předtím. Obří skoryl o průměru asi 20cm ale tak zvětralý, že se rozpadal pod rukama. Ale otevíral velkou a krásnou dutinu. Bagristu jsme poslali domů, ať čeká na telefonu na zahrnutí, protože teď teprve začínala ta pravá šutrařina. Opatrně jsme ručně rozebírali dutinu a nestačili jsme se divit. Krystalovaný živec se skoro vůbec nedochoval, což je při takové mocnosti žíly neuvěřitelné. Záhněd nad 20cm bylo asi 10 a spousta menších. Většinou byly odtržené od živce a dohojené. Turmalíny byly některé narostlé na záhnědách ale většinou volné i oboustranně ukončené. Horní část dutiny byla bohužel silně zvětralá a turmalíny odtud popraskaly nejen příčně ale i podélně.

Dalo nám měsíce práce, než jsme dohledali co patří k sobě a dali dohromady. Ale protože jsme brali i úlomky, podařil se třeba oboustranně ukončený skoryl o délce 31,5cm slepený z 11ti částí, nebo 2 podélně rostlé x spojené pouze jílem, spolu o průměru 12 cm. Ten se svou velikostí tak líbil kamarádům z Moravského Muzea v Brně, že jsem jednu polovinu letos muzeu daroval. V dolní pasáži dutiny byly turmalíny krásné, lesklé a oboustranně ukončené, některé klasicky většinou však dohojením.

Rozebírání dutiny nám zabralo tolik času, že jsme museli přivolat jako posilu na balení moji ženu Jarku. Navíc nám koncem listopadu začalo hustě sněžit a bylo jasné, že nás nemine další den.

Třetí den jsme dobrali dutinu, přesvědčili se jestli nepokračuje a zase dali prostor k řádění bagristovi. Ještě nám našel jednu menší záhnědovou dutinku ale opět bez xx živců. Celkově tato lokalita patří určitě do TOP5 mých nálezů. Především skoryly patří k těm nejlepším co se u nás našly.

Hali

Klinoptilolity z Hončovy Hůrky

V roce 1980 jsem na burze vyměnil svůj první „klíňák“ z Hončovky. Vůbec jsem nevěděl co to je (sbíral jsem tehdy něco přes 3 roky), ale líbil se mi. V těch letech skoro neexistovala šutrařská literatura, ale o to častěji jsme navštěvovali Moravské Muzeum, kde jsem se dověděl, že jde v podstatě o heulandit bohatý na Si. Ale v červené barvě se vyskytuje pouze na jediné lokalitě na světě – Hončově Hůrce u Příbora. Důležitá informace byla, že tento klíňák narůstá na měkkou horninu tzv. těšínit, kterou prorůstají kalcitové žilky různé síly. Kalcit se musí šetrně odleptat a výsledkem jsou pak krásné klíňáky na těšínitu.

Typický vzorek klinoptilolitu, vyleptaný z kalcitové žilky

Detail bohatého agregátu klinoptilolitu

Lokalita Hončova Hůrka byla původně lůmek na pikrit, kde se nacházely zajímavé chalcedony i acháty až do 20cm ale i pěkné baryty či stroncianity. S těmito informacemi a kámošem Šafikem jsme vyrazili na Hončovku. Po nějaké době jsme našli správné místo a pustili se do díla. Tato šutrařina byla zpočátku strašně nezáživná, protože na rozdíl od všech jiných lokalit tady nevidíš výsledek. Až při dalších návštěvách už jsme věděli, co hledáme a práce byla radostnější. Chytili jsme se kalcitové žíly a vylamovali vzorky, na kterých se po obou stranách žíly něco červenalo. Tehdy, v 80tých letech tam byly kalcitové žíly výjimečně až do 2cm, což bylo dobré, že i při komplikovanějším povrchu se daly vyleptat neporušené vzorky. Bohužel jsme i při častých návštěvách Hončovky a uchváceni klíňáky zapomínali, že lokalita dává i jiné pěkné a zajímavé šutry.

Detail kulovitého agregátu červeného klinoptilolitu s bílým ferrieritem, foto Radek Kummer

klinoptilolit-ferierit-pribor-honcova-hurka

Detail kulovitého agregátu červeného klinoptilolitu s bílým ferrieritem, foto Radek Kummer

Po odpreparování přebytečného materiálu se kalcit leptá, až zůstane jen klinoptilolit na těšínitu. Leptání není žádná srandička, někdy se musí kalcit ještě odbrušovat, jindy některá místa izolovat, leptat pokud možno rovnoměrně aby vzorek byl v kyselině co nejmíň a neustále kontrolovat. I při této činnosti se dá („Vaňkovou terminologií“) zažít „šutrácký orgasmus“, když člověk vidí, jak klíňáky vylízají na světlo světa. Nebyl jsem u porodu ale asi něco podobného. Ještě neutralizovat a po vyschnutí konzervovat. Toto je nutné vzhledem k měkkosti těšínitu a delšímu času v kyselině.

Bohatý agregát klinoptilolitu

Na lokalitu jsem se v 80tých letech mnohokrát vrátil a vždycky odjížděl spokojený. V r. 2010 jsem se dověděl o nově budovaném obchvatu Příbora. Vypravil jsem se tam spolu s J. Kynickým, našli jsme mj. i klíňáky ale jejich kvalita se s Hončovkou nedala srovnat. Zpráva a fota byly uveřejněny v časop. Minerál 6/2010.

Méně běžná ukázka klinoptilolitu s dalšími zeolity

Detail pikritu s kulovitými agregáty klinoptilolitu

Klinoptilolit jako samostatný mineralogický druh je dlouhou dobu zpochybňován. Navíc konkrétně ten z Hončovky ve své publikaci „Nejzajímavější mineralogická naleziště Moravy a Slezska“, zpochybnil i Petr Pauliš. Mnou dodané vzorky studoval RNDr F. Caňo z Bratislavy, který se podrobně zabýval slovenským klinoptilolitem z Kozárovic a na porovnání i mými vzorky. Ten jednoznačně prokázal správnost určení. Další mnou dodané vzorky byly určovány Rakouskými odborníky ve Vídni se stejným výsledkem. S P. Paulišem jsem o tomto mluvil a on přiznal, že měl na určení pouze vzorek s hraničními hodnotami a dalším se nevěnoval. Předchozí odborníci však jasně prokázali, že Hončova Hůrka je jedinou lokalitou na světě s výskytem červeného klinoptilolitu.

Detail klinoptilolitu s ferrieritem, foto Radek Kummer

Tento článek mi ležel pár let v šuplíku, protože jsem se dověděl že na přelomu tisíciletí se zpřísnily pravidla určování klinoptilolitu. Podle Křesiny tam jde především o přesně určený poměr draslíku a sodíku. Nechal jsem tedy udělat novou analýzu Tomášem Hofírkem, který zkoumal 4 vzorky Ramanovou spektroskopií a všechny 4 vzorky byly spolehlivě určeny jako klinoptilolit! Nyní tedy už není pochyb o tomto, světově raritním minerálu!!!

POZOR! V současnosti je lokalita Hončova hůrka součástí Geoparku Podbeskydí a byť zde není rezervace, není úplně jasné, jak současná legislativa vidí sběr minerálů. Kopání na lokalitě rozhodně nelze doporučit!

Hali